Želva mapová (Graptemys pseudogeographica kohnii),
také nazývaná želva mississippská anebo želva kýlnatá, je z rodu Graptemys. Ten má celkem 12 druhů.
Želva mapová je středně velký druh sladkovodní želvy, která pochází z USA, od povodí řeky Mississippi. Želvy mapové jsou u nás velice oblíbené jako domácí mazlíček. Jsou výborní plavci, mají velmi klidnou povahu, ale její mláďata jsou velmi bojácná.
Želva mapová dorůstá do velikosti 20 - 25 cm, sameček je o cca 10 cm menší.
Želva mapová má mezi očima bílou až žlutou kresbu ve tvaru půlměsíce. Žluté proužky má po celém těle. Na krunýři přechází hřbetní kýl do zubovitých výběžků. Na krunýři má kresbu, mapu, odtud pochází její název. Samičky bývají v dospělosti mnohem větší než samčci, cca o 10 cm. U mláďat se nedá rozeznat, zda jde o samičku nebo o samečka. Dožívá se věku 20-30 let. Aktivnější je ve dne. Není agresivní, proto je možné chovat i více želviček najednou. Želva mapová je velmi dobrý plavec.
Nejvhodnějším životním prostředím jsou pro želvu mapovou jezera, říční systémy, tůňky nebo zaplavená pole. Žije v malých, zarostlých povodích bohatých na ryby a hmyz. Můžeme ji potkat na jihovýchodě Spojených států, kolem řeky Mississippi, také ve státech Kentucky, Tennessee, Mississippi a dalších státech USA. Vyskytuje se také v České republice. Želva mapová není mezinárodně chráněná, ale to neplatí pro USA, kde chráněná je.
Chov v domácích podmínkách
Želvy chováme v paludáriu, kde máme větší plocha vody než souše, s vodními rostlinami po okrajích.
Teplota souše by se měla pohybovat kolem 35-40 °C a teplota vody kolem 26-28 °C. Teploty vzduchu i vody je u vodních želv životně důležitá. Pokud bychom želvám dali chladnou vodu, nebudou se správně vyvíjet a hrozí jim zakrnění. Také je možnost velké náchylnosti k onemocněním. Pro substrát je vhodný jemný písek nebo štěrk, kterým vyplníme cca 1/3 akvaterária tak, aby vznikla souš. Ta bude sloužit jako kladiště pro snášení vajec. Pravidelně čistíme vodu, aby se nevyskytla plíseň.
Potrava
I když je želva mapová býložravec, dává přednost masité potravě - vodním plžům, hmyzu, rybám, nebo mršinám. Vyžaduje rozmanitou potravu, s chutí si dají i pampelišky nebo zelný salát. Ale lepší než salát jsou vodní rostliny. Nejvíce rostoucí mláďata potřebují dostatek všech esenciálních látek. Želvičky musíme krmit do vody.
Do vody můžeme dát i celé sépiové kosti.
Platí zde stejně jako u jiných druhů vodních želv, že velmi důležitý je přísun vápníku pro stavbu krunýře, dále dostatek vitamínů pro jejich zdravý růst. Další důležitá věc je - nepřekrmovat!. Vždy dávejte pouze takové množství potravy, které jsou želvičky schopny sníst prvních 10 - 15 minut krmení.
Mláďata je potřeba krmit denně, nejlépe několikrát. Dospělé želvy by měly mít 2-3 dny týdně půst.
Rozmnožování
Chovu želv mapových se v zajetí daří.
Želvy vodní hnízdí spíše v pozdě na jaře, nejvíce v květnu, červnu. Samička snáší obvykle až 4 vajíčka několikrát v jedné sezóně. Vajíčka jsou podlouhlá a mají tvrdou skořápku. Vejce zahrabává do ďolíků vyhrabaných v písku na břehu. Pokud želvičky chováte doma, je líhnutí vajíček poměrně snadné. Potřebujete vhodný inkubátor a substrát pro zahrabání vajíček. Vejce se v inkubátoru ze 2/3 zahrabou do substrátu a za několik týdnů se vylíhnou mladé želvičky.
